Naše rodina se rozrostla. V úterý 8.5.2007 na svátek osvobození naší republiky jsme se rozhodli, že si pořídíme dalšího člena rodiny. Ale ne tak nějakého obyčejného, ale našeho nového miláčka labradora Beníka. Je to pejsek, který si prožil velmi hodně zlých okamžiků a my se rozhodli, že mu na ně dáme zapomenout a připravíme mu důstojné a radostné stáří.
Na Beníčka jsem našla odkaz na stránkách naší kamarádky Verunky a hned se nám zalíbil. Nejdříve jsem si dopisovala s paní z útulku, abychom se o něm co nejvíce dozveděli, protože jsme věděli, že to nebude lehké, dát do kupy dva psy, tak rozdílné věkem, být před stěhováním do nového domečku a ještě všechno kolem zařizovat, pomalu jsme ale nabyli dojmu, že to prostě jít musí a Beníčka jsme si 23.3.2007 zamluvili.Paní z útulku nás sice ubezpečovala , že to není nutné, protože tak staré pejsky nikdo nechce, na stránkách měl uvedený věk 14 let. Trvalo nám 1,5 měsíce, než jsme se vydali na dlouhou pouť pro našeho nového člena rodiny, ale výsledek stojí za to. Získali jsme miláčka, oddaného společníka a neúnavného kamaráda pro našeho Kuzmíčka a velkého mazílka pro mě. Náš veterinář ho prohlédl, řekl , že je ve výborné formě a věk odhadl asi na 12 let.
Ještě bych sem chtěla uveřejnit jeho životní příběh, který je uvedený na stránkách útulku, a který vypovídá o jeho strastiplné pouti do nového domova. Tady je :
Haló, to jsem já Ben. Tady, tady dole ve sklepě. Haló, haló. Proč si mě nikdo nevšímá? Když jsem byl malý, moje rodina si se mnou hrála. Děti se mnou dováděly, házely mi klacky a všichni mě měli rádi. Nebyl jsem tolik sám. Už se mnou nikdo nechodí na vycházky, které tolik miluji.
Konečně jsem se dočkal, jedeme na výlet. Je jaro, svítí slunce. Tak to bude hezký den. Slyším velký štěkot, to bude asi spousta psích kamarádů. Hurá, bude honička. Konečně se proběhnu. Naši mladí mě předali nějaké cizí paní a odjeli. To je divné. Ale oni se určitě vrátí. Já si počkám. Ta paní mě zavřela do kotce a odešla. Naši mladí se také nevrátili. Kde to jsem? Fenka vedle v kotci mi šeptá, že jsem v útulku. Okolo spousta cizích pejsků, kteří asi také čekají. Někteří brečí, někteří spí. Nerozumím tomu. Ale pro mě se určitě moje rodina vrátí. Prožil jsem u ní celý život, tak mě nemůžou opustit. Za chvíli se bude stmívat a já už přestávám doufat. Někdo jde, to budou jistě naši! Ale kdepak. Je to ta cizí paní a něco nese. Jídlo, to si dám. Jsem jedlík, to mě nemusí přemlouvat. Tak jsem se nadlábl a asi půjdu spát. Ráno moudřejší večera.
Ráno přišla ta paní, pustila mě z kotce. Hurá jsem volný. Okouknu to tady, pozdravím se s kamarády a uvidím. Tady je ale psů. Staří, mladí, štěňata a zahlédl jsem i kočky. Za chvíli mě teta volá zpět do kotce. Koukám, že mi uklidila, dala čistou vodu. Je to tu lepší než ve sklepě. Odpoledne přišly jiné tety, měly vodítka a braly pejsky na vycházku. Haló, já chci také. Slyšíte? Jedna teta si mě všimla, jak poskakuji. Říká, tak pojď ty opičko. Vyrazil jsem jako střela. Musím si to užít, kdo ví, kdy se zase dostanu ven. Ale tety mě pouští každý den na dvůr, kde se mohu pozdravit s kamarády a venčící tety chodí také docela často. To je paráda. Teta říká, že jsem psí děda, ale energie mám na rozdávání.
Často nás okukují cizí lidé a kdo je hodný, toho si odvedou. Myslím, že jsem i hezký. Jsem přece čistokrevný labrador. Musím být hodný, aby si mě také vybrali. Už jsem rok hodný a stále nic. Venčící teta mi ale slíbila, že se brzy dočkám. Prý budu mít i psího kamaráda. Moje nová rodina prý bydlí hodně daleko. Teta říká, že si mě nová rodina zamluvila. Tak to mám jistý.
Už čekám skoro dva měsíce, ale teta mi dnes slíbila, že moje nová rodinka je už na cestě. Blíží se bouřka a já mám strach, že si to rozmyslí. Teta už bude zavírat. Já mám pech. Asi budu brečet.
Slyším auto, ti jedou pro mě. Určitě pro mě, vždyť to teta slíbila. Jsou to oni. Hurá! Konečně jsem se dočkal. Nová panička se mi moc líbí. Jmenuje se Dana. Rozloučím se s kamarády, s tetou a rychle do auta, než si to rozmyslí. V autě jsem se přitulil k nové paničce a celou cestu jsem se od ní nehnul. Chvíli jsem koukal z okýnka a pak jsem u paničky usnul. Jeli jsme hodně dlouho, už byla tma. V novém domově mě čekal stejný pejsek jako jsem já. Je ale hodně mladý a říkají mu Kuzmík. To bude kámoš na blbnutí. A můžeme začít hned. Budeme se honit a skákat po celém bytě. Nová panička mě ale volá. Co mi asi chce. Fůůůj voda. Ona mě koupe, to né, vždyť tak pěkně voním. Po koupeli hurá za Kuzmíkem, budeme řádit až do rána. Ale panička nás volá, každého nás uložila do pelíšku a popřála dobrou noc. Pohraju si tedy s kámošem zítra, teď ho mám jen pro sebe.
Ráno vstávám a koukám, že kromě nové paničky a páníka jsou tu nějaké děti. Ty mám také rád. Jsou hravé. Odpoledne jdeme s paničkou k psímu doktorovi na prohlídku. Doktory znám, tak se moc nebojím. Trochu kulhám, tak prý mi pomůže. Doktor mě chválil, prý jsem čilý stařík. Konečně jsem zase šťastný, miluji sluníčko, klacíky na hraní, procházky s páníčky a Kuzmíkem. Svůj nový domov jsem si hned zamiloval. Můžu se rozvalovat , kde chci. V křesle je to móóóc fajn. S paničkou se často mazlím, vylezu jí na klín a ona mi drbe bříško. Říká o mně, že jsem velký mazel. Kuzmík se zatím mazlit neumí, tak jí to vynahrazuji. Jsem vděčný za každé pohlazení. Panička si mě chválí, hodně se se mnou nasměje.
Konečně jsem zase ŠŤASTNÝ.
Nejenže náš Beníček miluje všechno, co je tady napsáno, ale je to velký lovec a norník, vždycky mě rozesměje a je to prostě nosič dobré nálady. Prostě, je to NÁŠ BENÍČEK.
